V případě překročení této hranice budou výpůjční náklady daňově uznatelné do výše 30 % z hodnoty daňové EBITDy (což je, zjednodušeně řečeno: rozdíl mezi zdanitelnými příjmy a daňově uznatelnými náklady + daňové odpisy + nadměrné výpůjční náklady). Základní pravidlo bude aplikováno na veškeré úrokové náklady (tj. na úroky hrazené jak spojeným, tak i nespojeným osobám).
Za výpůjční náklady se kromě úroků z úvěrů a půjček považují např. i související kurzové rozdíly, úroky zahrnuté do pořizovací ceny aktiva či úroky obsažené ve smlouvě o leasingu. Pravidla omezující uznatelnost výpůjčních nákladů z titulu nízké kapitalizace by přitom měla být zachována pro všechny poplatníky.
